1. 
	a. Plná virtualizace - hostovaný OS běží jako by byl na skutečném hardwaru, aniž by si 	uvědomoval, že je 	virtualizován. To umožňuje běh jakéhokoliv OS bez úprav.
	b. Vnořená virtualizace umožňuje běh hypervizoru uvnitř jiného virtualizovaného prostřed = umožňuje 	spouštění virtuálních strojů uvnitř jiných virtuálních strojů.
	c. Emulace simuluje celý hardware na softwarové úrovni. To znamená, že hostovaný OS ani aplikace nemusí být 	kompatibilní s hardwarem hostitele.
	d. Paravirtualizace vyžaduje úpravy hostovaného operačního systému, aby mohl efektivněji komunikovat s 	hypervizorem. Tím se zlepšuje výkon oproti plné virtualizaci.
2. 
	a. Virtuální stroj je plně izolované prostředí, které emuluje celý fyzický počítač, včetně operačního 	systému, jádra a hardwarových komponent.
	b. Kontejner je lehčí alternativa VM, která sdílí jádro hostitelského OS, ale poskytuje izolované prostředí 	pro aplikaci.
3. 
	a. KVM (Kernel-based Virtual Machine) je virtualizační technologie zabudovaná přímo do linuxového jádra. 	Umožňuje přeměnit Linux na hypervizor, který může spouštět virtuální stroje (VM) s minimální režijní 	náročností.
	b. QEMU je výkonný emulátor a virtualizační software, který umožňuje spouštění OS a aplikací určených pro 	jinou architekturu nebo provozování VM bez potřeby hardwarové akcelerace.
4.	
	a. QCOW2 (QEMU Copy-On-Write v2)
		Používá se hlavně v: QEMU/KVM
		Dynamická alokace – soubor roste podle potřeby, nezabírá hned plnou kapacitu.
		Copy-on-write (COW) – umožňuje snapshoty bez duplikace celého disku.
		Podpora komprese a šifrování – šetří místo a zvyšuje bezpečnost.
		Podpora snapshotů – umožňuje rychlé ukládání a obnovu stavu VM.
		Pomalejší výkon než RAW – kvůli overheadu funkcí jako COW a komprese.

	b. RAW (Nejjednodušší formát virtuálního disku)
		Používá se hlavně v: QEMU/KVM, VMware, Xen
		Žádná metadata, žádná komprese, žádné snapshoty – je to čistá bitová kopie disku.
		Maximální výkon – nejrychlejší přístup k datům, protože chybí overhead správy metadat.
		Velká velikost souboru – zabírá přesně tolik místa, kolik má virtuální disk.
		Nevhodné pro ukládání více verzí (snapshoty) nebo efektivní správu prostoru.

	c. VHD (Virtual Hard Disk)
		Používá se hlavně v: Microsoft Hyper-V, Virtual PC
		Starší Microsoft formát – původně určený pro Virtual PC a Hyper-V.
		Podpora dynamické i pevné velikosti – může být předalokovaný nebo růst podle potřeby.
		Omezení velikosti 2 TB – není vhodné pro velké disky.
		Pomalejší než VHDX – méně efektivní správa prostoru a nižší odolnost proti chybám.

	d. VHDX (Virtual Hard Disk Extended)
		Používá se hlavně v: Microsoft Hyper-V (Windows Server 2012+)
		Moderní vylepšený formát oproti VHD.
		Podpora disků až do 64 TB – vhodné pro velké úložiště.
		Odolnější proti chybám (CRC ochrana metadat) – menší riziko poškození disku.
		Lepší výkon než VHD – optimalizované pro moderní storage systémy.
		Podpora dynamického rozšiřování, trim a sektorů 4K pro lepší výkon.	
5.
	NAT
	Bridged
	Interní síť
	Pouze hostitelská síť (Host-Only)
6.
	Proxmox VE - Open-source řešení pro servery a clusterové prostředí
	Xen / Citrix Hypervisor - Open-source virtualizace, cloud computing, bezpečnostní aplikace
	KVM (Kernel-based Virtual Machine) - Open-source virtualizace, Linux servery, cloudové služby (OpenStack)
	Microsoft Hyper-V - Virtualizace Windows serverů, hybridní cloud
	VMware vSphere / ESXi - Enterprise virtualizace, cloudové prostředí, datacentra